CESTA VPŘED JE VOLNÁ!

 Ztvárnění toho, kým se chceme stát

   V přístavu je koráb v bezpečí, ale proto se přece koráby nestavějí. Prosím vás, zkuste také občas riskovat! Když se naskytne šance, popadněte ji za pačesy! Udělejte něco, z čeho máte strach. Vypořádejte se s prací, které byste se mohli vyhnout, protože máte dojem, že pro ni nemáte vlohy – nebo proto, že si to o vás myslí někdo jiný. Dokážete udělat víc a dokážete být víc, než byste se nadáli.

Orel skalní

Jakýsi muž našel orlí vejce a podložil ho do kukaně slepici. Orlík se vylíhl spolu s hejnem kuřat a vyrůstal mezi nimi.

Věřil, že iI on sám je domácí slepička, a tak čile kdákal a pokvokával. Natřásal si křídla a občas kousek popoletěl – tak jak to dělá každé pořádné kuře. Hrabal se v hlíně a hledal žížaly a brouky.

Léta plynula a orel zestárl. Jednoho dne si všiml, jak v oblacích plachtí s majestátním půvabem nádherný pták. Starý orel se s posvátnou bázní zahleděl vzhůru.

„Kdo to je?“ zeptal se jednoho kuřete z hejna.

„To je orel, král všeho ptactva,“ odpovědělo.

„Nebylo by úžasné, kdybychom se dokázali takhle jako on vznášet pod nebesy?“

„At tě ani nenapadne na něco takového vůbec pomyslet!” odesklo kuře.“Ty a já jsme přece kuřata!” 

A tak už na to orel nikdy ani nepomyslel. Žil a zemřel v přesvědčení, že je domácí kuře.

ANTHONY DEMELLO: Písen o ptákovi

A duch toho orla skalního žije v každém z nás; v každém z nás žije i hrdina, kouzelník, dobrodruh, kněží a pokojný bojovník. Všichni v sobě nosíme určité role, všichni jsme z tužšího těsta, než si vůbec dovedeme představit, a naše tělo v sobě skrývá tajemství, jež by se měla odhalit.

Jakmile nám jednou dojde, že to, jakým způsobem chápeme sami sebe, není nic víc než ... než jen určité pojetí, uzdravování započne, mlha se rozptýlí a my spatříme značku, na níž stojí psáno: CESTA VPŘED JE VOLNÁ!

Zdroj: Kniha: Dan Millman   Nevšední okamžiky