Jako malíř za moc nestojím...

 Omezená představa o vlastní osobě

Když jsem byl maličký, měl jsi možnost se učit – byls připravený na všechno. Ale jak jsi rostl, začal jsi přijímat signály, že jsi v něčem dobrý a v něčem jiném zase špatný. Lidé tě chválili a kárali; někdy jsi neměl dost zkušeností, jindy jsi správně nepochopil situaci. To se třeba stalo mně, když jsem v pěti letech začal chodit do školky až tři neděle poté, co tam nastoupili moji spolužáci.

Když jsme měli hodinu kreslení, vytvořil jsem svůj první obrázek stromu. Ten strom vypadal jako zelené lízátko, protože to byl můj první pokus vůbec. Pak jsem se rozhlédl po výkresech ostatních dětí a k mému zklamání jejich kresby vyhlížely jako stromy.

Nedošlo mi, že ony už zkoušely kreslit strom častěji než já. Neuvědomil jsem si, že kdybych dál cvičil jako předtím moji kolegové, moje stromy by mohly být ještě listnatější a stromovatější než ty jejich. Jenomže jsem to vzdal předčasně.

A přímo tam na tom místě jsem rozhodl, že jako malíř za moc nestojím.  

Zdroj: Kniha: Dan Millman    Škola pokojného bojovníka   Mistrovství těla a ducha