K nebetyčným výšinám se dostáváme po točivém schodišti

 Zákon postupu   Jak brát život krok za krokem

Postup přetváří každou cestu

V sérii malých krůčků, které děláme jeden po druhém,

abychom dosáhli jakéhokoliv cíle.

Postup se klene přes propast času,

učí člověka trpělivosti,

spočívá na pevných základech

pečlivé přípravy a

ztělesnuje víru

v naše rozvíjející se možnosti.

K nebetyčným výšinám

se dostáváme

po točivém schodišti.

Francis Bacon

Stezka stoupala vzhůru tak prudce, že jsem měl pocit, jako bychom k vrcholu hory stoupali po příkrém schodišti. Ačkoliv jsem byl na túry zvyklý, na tomhle svahu jsem cítil, jak se mi srdce rozbušilo rychleji a začínám lapat po dechu. Nicméně na Moudrou ten výstup zřejmě žádné účinky neměl; promluvila bez námahy: „Povšiml sis, jakým způsobem ta horská stezka zrcadlí cesty života?“ Den co den takhle šplháme ke svému cíli.

„Cesty jsem si nevšiml,“ odpověděl jsem s mocným supěním a zvedl jsem pohled k vrcholu. „Všiml jsem si ovšem, že ten vrchol jako by se nepřiblížil ani o kousek.“

„Když se člověk soustředí pouze na konec cesty, začne mít dojem, že dovršení je věčně v nedohlednu. Právě tohle vede mnohé k tomu, aby ve chvíli, kdy před nimi vyvstanou nějaké překážky anebo cesta začne příkře stoupat, nechali svůj cíl plavat. Sám víš, že počátkem cesty je jediný krok, jenomže musíš udělat i krok druhý a třetí – tolik kroků, kolika je k dosažení místa určení třeba. Zákon postupu,“ pravila Moudrá, „je způsob, jímž nás příroda ujištuje, že dokážeme dosáhnout téměř každého cíle, at už je jakkoliv vysoký, pokud si ho rozložíme na malé, bezpečné krůčky.“

„To mi připadá dost všední.“

„To je úplně všední,“ přitakala. „A právě z toho důvodu to někteří lidé přehlížejí.“

„Řekla jsi, že když děláme menší kroky, můžeme dosáhnout téměř každého cíle.“

„Víš,“ pronesla s úsměvem, „propast nadvakrát přeskočit nemůžeš. Můžeš zato jinou věc: použít postup skládající se z jednotlivých kroků, aby ses na ten skok připravil. A jelikož nyní nemám žádnou propast po ruce…“ Moudrá zdvihla kámen, podala mi ho a ukázala na dub, který stál asi dvacet yardů od nás. „Myslíš, že dokážeš trefit ten kmen?“

„Cože? Ze šedesáti stop? Tak o tom tedy vážně pochybuji. I kdybych nejprve zamířil nalevo, potom napravo, je to zkrátka moc daleko.“

„No dobrá,“ odvětila a vedla mě rovnou ke stromu, dokud se před námi nevynořil. „A co ted?“

„Ted se do něj pochopitelně trefím.„

“Udělej to tedy.„

A tak jsem to udělal, načež mě poodstrčila o stopu dál od stromu, podala mi další kus kamene a řekla: “Ještě jednou.“

A tímto způsobem, to znamená, že jsem pokaždé ustoupil o stopu nazpátek, se mi podařilo uspět při každém hodu, až jsem nakonec stanul asi dvanáct yardů od cíle a minul jsem.

„Popojdi o stopu dopředu a hod znovu,“ řekla. Můj kámen trefil přímo do černého. Pak jsme dál postupovali směrem dozadu, dokud jsem na šestnácti yardech neminul cíl dvakrát, nepopošel o stopu vpřed a znovu nezasáhl terč. Nakonec jsem po několika marných pokusech skutečně trefil strom kamenem ze vzdálenosti dvaceti yardů.

Když jsme potom opět vyšli na příkrou stezku, vyučování pokračovalo. „Vidíš, jak tenhle zákon funguje v každé životní sféře života? Díky tomu, že si úkol rozložíš na jednotlivé zvladatelné kroky, nemusíš čekat na úspěch, který se dostavuje na samém konci putování – vždyt vytváříš sérii drobných úspěchů po celou cestu!“

Zdroj: Kniha: Dan Millman    Zákony ducha (Cesta k životnímu cíli)