Příběhy mohou změnit celý svět

Příběhy mohou změnit celý svět

Proto jsem se i já rozhodla vám nyní psát především příběhy a to opravdové příběhy. Budu se s vámi dělit o to, jak to dnes dělám v životě já, jak jednám, jak se chovám, o čem přemýšlím, jak se dál sebevzdělávám, koho potkávám. Co se mi povedlo, ale také, co jsem nezvládla. Nikdo není perfektní, jsme „jen“ lidé a ti prostě chybují. Musí, aby se něčemu naučili, tak chybovat postě musí.

Kdysi jsem četla jeden opravdový příběh mého největšího oblíbence mezi všemi a tím je skvělý spisovatel a dříve výkonný úspěšný sportovec Dan Millman. Mimochodem, právě Dan je ten, KDO změnil od základu ten „můj“ svět.

Jednou po besedě v knihkupectví přišla za Danem mladá žena a plaše ho požádala o rozhovor. Vyprávěla mu pak, jak byla celý život nesmělá. Nevěřila si, měla o sobě neustále pochyby, myslela si, že už nikomu nezáleží na tom, zda tu ještě je. Pak nastal v jejím životě den, kdy se chtěla pokusit o sebevraždu. Kráčela domů s jasným destrukčním cílem. Náhle ji míjel neznámý chodec. Nikdy neměla ve zvyku se po lidech dívat, ale ten den ji něco prostě nutilo, aby se na něj zpříma pohlédla. Pohledný muž její pohled opětoval a příjemně se na ni letmo usmál.

Jeho úsměv ženu přiměl k zamyšlení a toho dne již na sebevraždu nemyslela. Naopak, stalo se něco naprosto neuvěřitelného, rozhodla se změnit od základu svůj život. Našla si přítele, novou skvělou práci a hlavně objevila úplně jiný smysl života.

V životě bývají chvíle, kdy i malé drobné věci a činy mají obrovský význam. Druzí lidé nás neustále pozorují, učí se od nás, mnohdy si z nás berou příklad, či naopak nás odsuzují. Každé jednotlivé slovo, úsměv, mimika našeho obličeje mohou druhým rozzářit oči a zlepšit náladu a v případě oné mladé paní dokonce někdy i zachránit život!

Její příběh mne osobně velice zasáhnul. I já jsem byla především v dětství častou obětí šikany a nepochopení. Byla jsem vždycky taková trochu jiná. Nejraději jsem byla doma ve svém pokoji sama. Vlastně až tak úplně sama jsem nikdy nebyla. Byly tu se mnou knihy a byly jich hory. Četla jsem všechno. Každý příběh jsem přímo hltala. Nejbáječnějšími dárky pod stromeček pro mne byly právě knihy. Četla jsem je vždycky až do rána, nebo jsem u nich prostě přímo usnula. Objevovala jsem v nich neznámé lidi, zvířata, krajiny, domy, zahrady a žila jsem s nimi v tu chvíli jejich příběhy.

Jak psané, tak mluvené slovo nám může hodně pomoci, ALE také ublížit. Dnes už to díky Danovi vím a svá slova proto dobře vážím. Naučila jsem se ale především rozdávat úsměvy. Když mne potkáte na ulici, v parku, v lese, na horách, u moře a jinde, neustále mi hraje někdy jen letmý a někdy velký úsměv na tváři. Neboť i on přece může někdy někomu zachránit život.

Kdysi jsem jezdila vlakem na denní intenzivní kursy němčiny. Jednoho slunečného dne si ke mně přisedla starší paní. Byla zamračená a vyhýbala se kontaktu očí. V duchu jsem si říkala, jak je to smutné, že se lidé stále jen mračí a uzavírají jeden před druhým. Po nějaké době jsem se zvedla, protože se vlak blížil do mé stanice. A... zapomněla jsem při tom velkém přemýšlení na sedadle svůj ruksáček s učivem. Náhle za sebou slyším: „Mladá paní, počkejte, zapomněla jste si tu ruksak!“ Otočím se a ona dříve zamračená paní se nyní krásně usmívala a utíkala za mnou uličkou s mým batohem v ruce. Poděkovala jsem jí a vystoupila jsem. Na nástupišti jsem nechala všechny, aby mne minuli a šla si sednout na lavičku. Něco se mi honilo v hlavě a potřebovala jsem si to v klidu promyslet. Tady přece něco právě nesouhlasilo! Vytvořila jsem si ve vlaku mylnou domněnku o zamračené ženě. Vždyt se následně ukázalo, že byla tak milá a ochotná pomoci... Pak mi to náhle došlo: Lidé se schovávají neustále za nějakými maskami a toto byla s největší pravděpodobností maska se závojem strachu. Když by se paní stále na všechny kolem usmívala, asi by ji dříve či později, možná k tomu už někdy dokonce došlo, někdo začal využívat. Její nepřístupně zamračený obličej tu tedy byl od toho, aby se k ní lidé blíže nepřibližovali. Její ochrana před světem a především před druhými lidmi.

Pokud jste slabí, málo sebevědomí, víte o sobě, že nedokážete druhým říci ne, tak s úsměvem na veřejnosti možná ještě chvíli počkejte. Skutečně by vás někdo mohl zranit. Ale neotálejte s tím zase moc dlouho, přicházíte totiž na druhé straně o neuvěřitelné možnosti seznámit se s báječnými a skvělými lidmi, kteří čekají jen na váš pokyn, na váš úsměv, na kontakt očí.

A právě proto vám chci nyní vyprávět Opravdové příběhy z denního života. Možná se z nich něco naučíte, možná si příště troufnete na něco nového, možná se z vás stanou hrdinové, vynálezci, ale také třeba skvělí tátové, milé kamarádky nebo prostě jen báječní vyrovananí lidé s úsměvem na tvářích. Takoví se mimochodem nazývají Pokojnými bojovníky světla, ale o tom zase někdy příště.

Pokud i vy máte své osobní příběhy, ráda je tu samozřejmě také uveřejním.

Kdysi jsem si říkala, když jsem založila svou první profesní stránku, že i kdyby ji četl jen jeden jediný čtenář, stálo to za to. Mezitím už je vás pravidelných i nových čtenářů něco přes tisíc a to už je pěkné shromáždění lidu. Takový menší ostrůvek plný lidí, kteří touží uvidět tu svoji záchranou loď. Pojďme ji tedy hledat společně.

Naučím vás s reiki, ale i bez něj, Kouzla. Spoustu z nich jsem již objevila.

Moje, stejně tak i vaše příběhy, jak již nyní víte, mohou změnit celý svět.

  S láskou a úctou Iva   

© Cypyright fotky + text Iva Höllmüller  

Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně aktivního odkazu zdroje www.reiki-oasa.cz.