Příběh jednoho zedníka v Indii

Každému, kdo má za sebou perný den, ted chci nabídnout příhodu, kterou zažil jeden zedník v západní Indii.

Šéf mě požádal, abych ze čtvrtého podlaží dopravil na zem nějaké speciální cihly, a tak jsem si připravil trám, přehodil přes něj kladku, zavěsil kbelík a vytáhl ho nahoru. Když jsem do kbelíku naložil cihly, vrátil jsem se do přízemí a uvolnil provaz, abych kbelík stáhl dolů.

Bohužel jsem ale neodhadl, jak jsou cihly těžké. Když kbelík začal sjíždět dolů, jeho váha mě utrhla od země tak rychle, že jsem nestihl provaz pustit. Na půl cestě nahoru jsem se srazil s kbelíkem a schytal jsem pořádnou pecku do ramene.

Táhlo mě to dál nahoru, kde jsem hlavou praštil o rám a přiskřípl si prsty do kladky.

Kbelík dosedl na zem tak zprudka, že se cihly vyklopily ven. Ted jsem byl těžší než prázdný kbelík, a tak jsem začal padat zase dolů, a to velmi rychle.

Na půl cestě k zemi jsem se střetl s kbelíkem, který vyjížděl nahoru, a dostal pěkných pár ran do obou holení. Dopadl jsem na cihly a vážně jsem se pořezal o jejich ostré hrany.

V této fázi jsem nejspíš ztratil duchapřítomnost, jinak bych byl provaz pustil. Ale takto jsem ho stále ještě držel, takže když vzápětí sjel dolů prázdný kbelík, znovu mě silně uhodil do hlavy. A tak se stalo, že jsem se zanedlouho ocitl v nemocnici.

Zdá se, že výše citovaný příběh lze chápat nejen jako příhodné podobenství, jež vystihuje tragikomičnost života, ale i toho, jak si my lidé děláme nepořádek u vlastního prahu, zatímco se snažíme uklízet po ostatních. Vrávoráme a potácíme se, vítězoslavně chodíme s nosem nahoru, a přitom klopýtáme o obrubník. Je možné, že téměř univerzální popularita bratří Marxů, Laurela a Hardyho a Tří Stoogeových pramení z toho, že se tito komici až neskutečně podobají nám všem.

Zdroj: Autor:  Dan Millman