pro rok 2016

Dokud hvězdy svítí, ještě není nic ztraceno...

A ony opravdu stále stříbrně září. Pokaždé, když večer zvedneme pohled na oblohu, objeví se tam a za chvíli je jich více a více, až se jimi zdánlivě prázdný vesmír nad námi zaplní. Jsou jich spousty, tak jako lidí dole pod nimi. Je nás stále více a více a zdá se, že je den ode dne těžší spolu vycházet. Jako jednotlivci, jako kolektiv, jako národy.

Záměrně nepíšu v dobrém či zlém, protože každý má rád příjemné chvíle, ale ty nepříjemné si prostě nepřeje. I když, právě ony nás paradoxně posouvají mnohem rychleji vpřed a díky nim se stále otevírají nové dveře. Jen my je prostě nevidíme pro velikost těch starých.

Hvězdy tohle neřeší. Prostě si svítí, sem tam zablikají a mlčí. V tom jejich tichu je ale mnohem větší síla než se kdekomu může zdát. Když nastane večer a jejich světla se rozzáří, dávají nám možnost se zamyslet nad vším, čím jsme jen chtěli či chceme být. Nad tím, co chceme a jak to vlastně chceme. Není lepšího času na Přání si než právě před usnutím, kdy už všechny hvězdy vyšly a zvědavě nakukují na všechny planety, co jich jen je. Ta naše je v jejich očích asi malinká, ale pro nás je to celý náš svět. Mnohdy až moc velký svět, ve kterém se můžeme snadno ztratit. Přemýšlejíce neustále o minulosti, přicházíme zbytečně o energii přítomnosti. Té chvíle, kdy se se zakloněným týlem díváme na hvězdy a přejeme si být Malým princem a objevovat jejich tajemství. Přitom to úplně největší je přímo uložené v nás a odkrývá všechny tajemna celého universa. Jen je najít. Když se ale zaposloucháme do ticha, především do ticha svého srdce, máme šanci je všechny objevit. Když necháme odplout emoce, nastává chvíle pro zázraky. Ty se dějí, když nasloucháme srdci, tedy své intuici. Ta však mnohdy v hluku běžného den není slyšet. Neustále na nás mluví, ale my ji nevnímáme. A to je velká škoda. Protože jediná ona nám správně říká, co máme dělat, jak se máme chovat. Říká se, že pokud se jí chceme naučit naslouchat, máme na to první tři sekundy, když se v nás objeví myšlenka. Po této době už začíná promlouvat mozek a ten věci řeší moudře, ale už zapomíná na srdce, je to jen náš vnitřní ochránce. Kalkuluje a aplikuje. Nic mín, ale také nic víc.

V tomto roce jsem potkala spoustu skvělých poutníků na svých cestách. S některými jsme si vyměnili jen pár slov a někteří zůstali trochu déle. Ale úkolem každého pocestného je jednoho dne jít zase dál. To je smysl Cesty a jak již víte Cesta je cíl.

Vyvíjíme se. Každým dnem, každou hodinou i každou minutou. Jinak to prostě nejde. Jsme součástí evoluce a ta se prostě děje. Jen tak, vůbec ji nezajímá, jestli je dneska poslední rok v roce, či ne. Nicméně zajímá ji, jak se v tento den cítíme a jak myslíme. Dříve jsem říkala:           člověk je tak starý, jak se právě cítí. Dnes však říkám: člověk je tak starý, jak myslí. Je v tom mnohem větší pravda a je v tom ukrytá hloubka právě oné evoluce. Proto i ta minulost je už jen děním věcích minulých. Nechejte ji jednou provždy plavat. Tehdy jste nemohli dělat nic jiného, než jste udělali. Prostě jste nebyli ještě tak daleko, tak proč se za to trestat ještě dnes. Neživte starou nepoužitelnou energii včerejška.

Pojďte se raději s Malým princem vydat objevovat nové hvězdy a nové planety. Pojďte v tom nastávajícím novém roce dělat věci, které by vás předtím ani nenapadli. Vykročte za cíly, které by vás nenapadlo si dát ani ve snu. Buďte odvážnější, buďte vlídnější, buďte těmi, co dělají v danou chvíli to nejlepší, co jen mohou. Ostatně, tak jste to dělali celý svůj život.

Usmívám se na hvězdy a svěřuji jim své velké tajemství. O tom, jak jsem tento rok dokázala hodně lidem změnit život. Tím, že jsem jim ukázala nový pohled na věc. Nové vhledy je zaujali a co bylo nejdůležitější, vzali si z nich něco pro život. Věřili mi. Bez práce nejsou koláče a to pochopili velmi brzy, ale nevzdali se a šli dál dopředu. Pokořili staré vzorce chování a jednání, sem tam uronili slzičku, byli vzteklí, netrpěliví, plačtiví, ale šli podle mých rad dál a najednou začali zjištovat, že To funguje. Žít jinak než dosud. Změnili přátele, často i partnera, ne proto, že by se ho chtěli zbavit, ale protože si s ním prostě již něco vyřešili a ukončili tím jednu etapu svého Bytí. Uzavřeli ji v míru. Změnili práci, oblečení, místa a cíle...

Usmívám se a hvězdy se mnou. Ony to vědí, protože to viděly. Viděla jsem to i já, ten krásný vývoj lidských bytostí a srdce mne hřálo a hřeje spolu s nimi. Vnímala jsem jejich pády a když bylo potřeba, pomohla jsem jim se zvednout. Není dobře zůstávat dlouho sražen. Jsme lidé a musíme jít dál. Už jen kvůli té evoluci.

Jsou to léta práce sama na sobě. Roky, které se na konci vyplatí. Sama si tím vším stále denně procházím a dnes jsem již tak dalece, že si to vše doslova vychutnávám. Už vím, že vím. Nebo spíše, vím, že nic nevím. Mohu se domnívat, ale bude to jen a jen moje mysl, která myšlenkám dá smysl a i ten smysl bude jen můj. To je na tom to krásné. Nikdo nikdy nic neděláme špatně. Děláme to, co adekvátně odpovídá našemu současnému stavu. Stavu toho uvnitř nás a především toho kolem nás, protože at chceme, či ne, jsme vším ovlivněni. Nemá naprosto cenu se tomu bránit. Mnohdy je dokonce lepší nechat věci prostě jen tak kolem sebe plynout.

Formování svých myšlenek a máme jich prý denně přes 60tisíc, je taková malá hra s emocemi. Když máme dobré pocity, není třeba něco měnit. Jakmile se však objeví ty špatné, je potřeba na ně nejlépe ihned zareagovat. Změnit je. Když víte jak, je to už jen otázka trpělivosti a osobní disciplíny, kdy je vezmete pevně do svých opratí.

Nechte ostatní, ať si dělají, co chtějí, pokud vám svým chováním právě vyloženě neškodí. Svůj vnitřní svět si tvoříte sami a pokud vám vnější okolnosti nevyhovují, tak je prostě změňte. Jste tvůrci své rodící se hvězdy a záleží na vás, jakým silným světlem v roce 2016 bude zářit.

Za každou hvězdičku, která se nově objeví na nebi lidských zázraků jsem vděčná. A až zítra o půlnoci zakloním hlavu, uvidím jich zase pár nových a zářících, cinkajících radostí. Je to mé poslání. Rozzářit za každý rok co nejvíce nových hvězd ve vesmíru.

Přeji vám, aby ten nastávající rok byl takovým, abyste si na jeho konci řekli: tak tenhle rok stál opravdu za to!

Ale přeji vám také, aby jste si to říkali také každý den před spaním, tehdy, kdy už na nebi vyjdou hvězdy. Protože ony vás vidí i slyší a mají tu zázračnou moc vám i tajně pomáhat. A i kdyby každá z nich mohla splnit jen jedno vaše přání, věřte mi, je jich tam nad námi, stále dost.

IVA

„Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se.“

John Lennon