ÚLOHA DUŠÍ NA ZEMI
Už delší dobu přemýšlím nad vztahy duší, souznění duší, o společné rodině duší, domluvě duší než přijdeme opět na Zemi... ano, to je všechno báječné, krásně se to čte a ještě báječněji o tom sní, ale pro mne jako ateistu je to stále takové „neuchopitelné“. Energii reiki mohu „uchopit“, odzkoušet, ale ty duše, ach ty duše. Prostě mi stále vadilo, že to není nikde nějak vědecky zdokumentované, logicky podložené, viditelné, stejně jako dosud neviděný, nepoznaný Bůh. Myslím samozřejmě v nějaké jasně definované podobě jednotné pro všechny.
Ale ano, je mi již dávno jasné, že tu „něco“ prostě je, „něco mezi nebem a zemí“, ale i tak je to často pro mne, prostě stále tak nějak v mlze.
Navíc výše uvedené je známé především ze studií hypnóz, regresních terapií, vyvolávání minulých životů, což dělám vlastně i já pomocí dračích či šamanských cest, z napojení lidí na anděly atd. Ale kde je psáno, že naše vědomí, podvědomí, nevědomí, prostě je mi jedno, co, neovlivňuje i tyto výsledky, či aspoň částečně a to málo již stačí k celkovému zkreslení toho všeho.
Přemýšlela jsem o tom, jak to vlastně je s těmi reinkarnacemi, logicky, když by na začátku po velkém třesku vzniklo x organismů, později se vyvinuly do podoby lidí, musel by být zde pořád stejný počet těchto lidí. Dobře, víme, že k reinkarnaci nemusí dojít hned, že duše nahoře na ni mohou čekat delší dobu, někde jsem četla, že maximálně půl roku a pak již musí zpět na Zem, jinde se píše, že to může klidně trvat několik století. Hm a co teď.
Pak jsem se dočetla, že jsme vzešli z kapky v moři a ta se rozdělila ve dvě půlky, dokonce později docházelo k dalším dělením oněch dvou půlek. To už jsem v tom měla mírný zmatek, ale věděla jsem, že řešení prostě někdy přijde, když už ho nečekáme a trpělivě jsem se tedy dál sebevzdělávala. Líbilo se mi, to se přiznám, především to dělení kapky z moře, pak by to bylo logické, proto tu nemůže být nikdy stejný počet lidí, protože dochází stále k dalšímu a dalšímu dělení. Tedy se zvětšuje počet lidí zde na Zemi a ono tomu alespoň podle statistik vskutku tak je. Stále nás přibývá a přibývá, takže to dělení by bylo takové nějaké logické. To znamená, že já jsem tu zřejmě už také jako xxxx-tá kopie oné kapky v moři. Jenže, to pak ale asi zřejmě znamená, že já jsem všude. Což samozřejme i tak jsem, ale takto vlastně moje kopie žijí všude na světě paralelně, či čekají právě na reinkarnaci a dělí se. Kdo ví.
Ale jak je to pak tedy s tou rodinou duší. Domluvíme si tam nahoře skutečně dopředu naše úlohy tady na Zemi? Možná tomu ale může být také tak, že na té Zemi pak už jen zákonitě potkáváme své „dělené části oné kapky“ a prožíváme, dělíme se s nimi to, co právě cítí a následně na ně reagujeme. Jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu, podle toho, v jaké fázi vývoje se právě naše část kapky nachází a čím si již prošla. Možná se naše dělené části stále opravdu hledají a nachází a zase rozcházejí a už se nikdy nedokáží spojit v jednu.
A kolikrát jsem tu vlastně na té Zemi již byla, je to můj stý, nebo tisícišestý život a jak je pak tedy všechny zpětně mohu v tomto životě zpracovat. Pak jsem četla knihu Zdeňky Jordánová. Ta se k tomu také zmiňuje, a staví se k tomu čelem tak, že nejlepší je prostě žít danou chvílí a zpracovat si maximálně tak asi jeden život z minulosti zpětně. Ale pak jsem četla i další myšlenku od jiného spisovatele, že pokud si zpracujeme nyní aktuálně to, co se nám tu právě děje, změníme tím i onu minulost, jedno, jak daleko se „táhne“ zpět. A to se mi jeví rozumné.
Když jsem dospěla asi k těmto poznatkům, moje hlava už to na chvíli odmítla pobrat, tak jsem to už nechala jen plynout jako tichou řeku s tím, že úplně nejlepší je být TADY a TEĎ a tato chvíle nechť je rozhodující. Snažit se žít tu hodnotný život v této dnešní podobě, tak, aby mi pak vlastně mohlo být jedno, či se dělím, nebo domlouvám s dalšímu dušemi na dalším životě na Zemi, či cokoli jiného.
Představuji si to asi tak, že až nastane ona chvíle smrti mého fyzického těla, řeknu si, ok, bylo to tam na Zemi fajn, teď se na chvíli vrátím do moře, odkud přicházím, trošku si odpočinu a pak se sem zase vrátím, už se těším na to, koho tu potkám a co si prožiju. Vím už jasně, že to nebude vždy jednoduché, ale také vím, že se tím učím. Ta škola života nikdy nekončí. Dobře, možná někdy dosáhnu dharmy a už se sem nebudu muset vracet, ale kdo mi potvrdí, že dharma skutečně je. A není ani vyloučeno, že i ti velcí Mistři, kteří dosáhli oné dharmy, se sem také v případě, řekněme veliké potřeby pro lidstvo, jako nebezpečí použití atomových zbraní, zase vrací, aspoň do té doby, než se to veliké nebezpečí pro lidstvo zažehná.
Pátá dohoda říká: naslouchej, ale buď skeptický. Myslím, že je to rozumné. Vezměme si tedy v danou chvíli pro sebe to, co v daný moment vidíme jako možné, ale nebraňme se to kdykoli poté změnit svůj vhled. Nepopírám ani to, ani ono, jen si říkám, nechej věci plynout a dělej vše, jak jen nejlépe můžeš, to je tvé poslání. Služ s láskou ostatním lidem a buď jim přítelem i rádcem, když o to požádají. To ostatní už přijde samo. Vesmír se o to postará.
<b>Colin C. Tipping Radikální karma</b>
Průsaky z minulých životů
Obvykle lidem nedoporučuji, aby tímto úkolem trávili příliš mnoho času. Domnívám se totiž, že řešení problémů, které jsme si vytvořili v současném životě , je samo o sobě dost náročné a není nutné si to komplikovat ještě analýzou minulých životů.
Říkám to proto, že <b>lidé mají obvykle jen velmi mlhavé informace o tom, co mohli prožívat v minulých životech, a ty jsou zpravidla naprosto nespolehlivé či neprokazatelné.</b> Lidé se tyto informace dozví běžně od někoho, kdo tvrdí, že tyto věci prostě <i>ví</i> nebo že na ně přišel při takzvaném <i>čtení minulých životů</i>. Další způsob, jak tyto vědomosti získat, je pomocí hypnózy - <i>reinkarnační terapií</i>.
Osobně jsem k většině forem terapie minulých životů skeptický, neboť už jsem viděl příliš mnoho lidí, kteří tento postup brali jako nezpochybnitelnou pravdu a získané informace využívali k tomu, že se utvrzovali ve svém pocitu oběti. Říkám to i přesto, že jsem sám byl hypnoterapeutem a osobně jsem vedl nespočet regresních terapií. Ano, jsou situace, kdy tyto informace působí věrohodně, ale jestli se jedná o skutečně přesné informace z minulého života, tím si vůbec nejsem jistý.
Pokud však i přesto cítíte, že vaše předchozí životy mají velký vliv na ten současný, pak tento výzkumný úkol rozhodně zahrňte do své analýzy. Ale buďte obezřetní. Mám takovou zkušenost, že lidé, kteří tvrdí, že je významně ovlivňuje zkušenost z minulých životů, obvykle uvádějí že to, co z nich prosakuje do jejich současného života, je způsob, jakým v minulosti zemřeli. Měl jsem například klientku, již děsil oheň, a domnívala se, že její špatná zkušenost s ohněm pramení z nějakých hrozných událostí z minulého života. Když jsme provedli regresní terapii, tak si opětovně prožila to, že uhořela při požáru domu. Byl to pro ni velmi traumatický zážitek, ale pomohlo jí to zbavit se její fobie z ohně.
© Cypyright text Iva Höllmüller
Tento článek je možné v nezkrácené a neupravené podobě volně kopírovat a dále publikovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně aktivního odkazu zdroje www.reiki-oasa.cz.